Vytvoření boot entry bez Hyper-V pomocí PowerShell skriptu

Často potřebuji na jedom počítači spouštět virtuální stroje pomocí VirtualBoxu a emulátory Windows Mobile běžící pod Hyper-V. Bohužel současně může být povolen pouze jeden z nich. Nejjednodušší řešení je vytvoření dvou boot entries – jeden se zapnutým a jeden s vypnutým Hyper-V.

Příkazová řádka

Skvělý Scott Hanselman popsal rychlý způsob pro vytvoření sekundráního boot entry pomocí příkazové řádky na svém blogu.

Jako součást tvorby svého PowerShell Chocolatey instalačního skriptu pro usnadnění nastavení čisté instalace Windows jsem chtěl tuto úlohu zautomatizovat (a vyhnout se nutnosti copy-paste).

PowerShell skript

Skript je velmi jednoduchý:

První řádka skriptu spouští nástroj  bcdedit  a vytváří kopii aktuálního boot entryVýsledkem je řetězec následujícího tvaru:

Potřebujeme vyparsovat identifikátor mezi složenými závorkami. S tím nám vypomohou regulární výrazy na druhém řádku skriptu. Nalezené výsledky jsou uloženy v proměnné  $matches .

Nakonec použijeme nalezený identifikátor pro modifikaci nového boot entry s příkazem pro zakázání Hyper-V.

A to je vše! Snadné, ale pohodlné. Skript můžete snadno spustit a nový boot entry bez Hyper-V se automaticky vytvoří. Nezapomeňte skript spouštět s administrátorskými právy.

Skript si můžete stáhnout zde.

C#: Návrhový vzor Builder s dědičností

Návrhový vzor Builder je velmi užitečný v případě, že potřebujeme zapouzdřit a zjednodušit konstrukci složitějšího objektu. Spolu s návrhovým vzorem fluent interface nám umožní vytvořit praktické API, které může být součástí knihovny a je okamžitě pochopitelné pro ostatní vývojáře. Co když však přidáme dědičnost? Pokračovat ve čtení “C#: Návrhový vzor Builder s dědičností”

Zarovnání obsahu UWP CommandBaru po Anniversary Update

Ovladací prvek CommandBar získal s Anniversary Updatem novou funkci dynamic overflow, která automaticky upravuje počet zobrazených tlačítek tak, aby se vešly na obrazovku a zbylá tlačítka nechá “přetéct” do sekundárního menu. Tato novinka bohužel přinesla neúmyslné problémy některým vývojářům, kteří používali vlastnost Content pro zobrazení dalšího obsahu na panelu – zarovnání obsahu nyní nefunguje dle očekávání.

Problém

Situaci demonstrujeme na jednoduchém příkladě:

Očekáváme, že obsah panelu bude zarovnaný uprostřed volného místa, které zbývá po umístění tlačítek. A tak tomu také před Anniversary Update bylo.

Od verze 14393 SDK ale vlastnost  HorizontalContentAlignment  ve výchozím stavu není respektována a obsah je zarovnán vlevo.

CommandBar ve výchozím stavu nerespektuje vlastnost HorizontalContentAlignment

Příčina problému

Výchozí šablony ovladacích prvků jsou definovány v souboru XAML resource dictionary na následující cestě: C:\Program Files (x86)\Windows Kits\10\DesignTime\CommonConfiguration\Neutral\UAP\10.0.14393.0\Generic\generic.xaml . Pokud v tomto souboru vyhledáte šablonu pro CommandBar  , zjistíte, že obsahuje novou skupinu  VisualStateGroup :

Jak je z kódu vidět, při povoleném dynamic overflow se mění nastavení velikosti sloupců v rozložení CommandBaru .

Ve výchozím visual state ( DynamicOverflowDisabled ) je   ContentControlColumnDefinition.Width  nastavena na  *  (hvězda) a PrimaryItemsControlColumnDefinition.Width  nastavena na  Auto . To znamená, že tlačítka napravo zabírají určitou šířku a zbylý prostor je dedikován obsahu Content .

Když je dynamic overflow povolen, velikosti sloupců se prohodí. Ovladací prvek nyní nechá sloupec s tlačítky roztáhnout (aby dostupné místo mohl potenciálně využít pro více tlačítek a mohl také spočítat prostor pro ně za běhu aplikace) a sloupec s obsahem dostane už pouze takový prostor, který skutečně potřebuje. To znamená, že s povoleným dynamic overflow bude obsah vždy vypadat jako zarovnaný vlevo, protože jeho sloupec mu nenabízí žádné místo navíc.

Od Anniversary Update je dynamic overflow u command baru ve výchozím stavu povolen.

Řešení

Dynamic overflow můžete vypnout pomocí vlastnosti IsDynamicOverflowEnabled. Ačkoliv se poté musíte ujistit, že se tlačítka na panelu zobrazují správně pro všechna rozlišení obrazovky, můžete díky tomu zarovnávat obsah dle potřeby.

Zakázání dynamic overflow opraví problém se zarovnáním obsahu

Pokud chcete zachovat dynamic overflow, můžete namísto jeho vypnutí okolo vašeho obsahu přidat odsazení ( Margin ) tak, aby vypadal zarovnaný. Pravděpodobně bude ale nutné použít Adaptive Triggery aby odsazení vypadalo dobře na každém zařízení.

Použití vlastních fontů v C# UWP aplikacích

Přestože výchozí Windows 10 font Segoe UI je rozhodně velmi pěkný, čas od času můžete chtít vaší aplikaci vdechnout punc originality pomocí jiného fontu.

V UWP aplikacích můžete použít téměř kterýkoliv .ttf .otf font. .woff a .eot fonty nyní nejsou v C# UWP aplikacích podporovány (ale lze je použít v JavaScriptových UWP aplikacích).

Získání fontu

Nejprve si samozřejmě musíte nějaký font vybrat. Na internetu je k dispozici mnoho fontů, které lze použít zdarma (i v komerčních projektech), a také mnoho fontů, které si můžete zakoupit.

Google Fonts a Font Squirrel jsou skvělé zdroje nepřeberného množství fontů zcela zdarma.

Poté co si vyberete font, který se vám líbí, stáhněte si jeho .ttf nebo .otf soubor a přidejte jej do vašeho UWP projektu jako Content (Build Action v property manageru).

Ujistěte se, že je font přidán s Content Build Action
Ujistěte se, že je font přidán s Content Build Action

Nastavení fontu v XAMLu

Každý textový ovladací prvek v XAMLu má vlastnost FontFamily, pomocí které lze font nastavit. V případě předinstalovaných fontů stačí zadat jejich název. V případě vlastních fontů musíme být více specifičtí:

[CestaKFontu] je relativní cesta k souboru s fontem v projektu. V případě, že máte ve složce Assets/Fonts font ArimaMadurai-Black.ttf, použijte /Assets/Fonts/ArimaMadurai-Black.ttf jako cestu.

[JmenoFontu] je jméno fontu. Zde je však malý háček. Některé fonty vyžadují, aby jméno fontu zahrnovalo i jeho konkrétní typ (tloušťka či italika fontu), v jiných případech stačí jméno samotné. Použitím metody pokus omyl můžete zjistit, která forma je požadována. XAML designer by měl změnu okamžitě reflektovat.

Použití okna Properties

Výběr fontu v okně properties

Namísto manuálního nastavení fontu v XAMLu můžete použít okno Properites ve Visual Studiu. Vyberte si v kódu nebo v designeru nějaký ovladací prvek a následně rozbalte sekci Text v Property manageru. Pomocí rozbalovacího seznamu Font si můžete vybrate nejen z fontů, které jsou na vašem zařízení nainstalovány, ale i z vlastních fontů, které jste přidali do projektu (tyto by se měly zobrazovat na začátku seznamu).
Upozornění: okno Properties vždy přidá na konec jména fontu i jeho typ. Pokud se font nezobrazuje správně, zkuste typ fontu z konce hodnoty vlastnosti FontFamily odebrat ručně.

Nastavení fontu v kódu

Změna fontu v kódu vyžduje pouze vytvoření instance třídy Windows.UI.Xaml.Media.FontFamily a předání stejné řetězcové hodnoty, kteoru jsme používali v XAMLu, jejímu konstruktoru.

DirectWrite downloadable fonty

Windows 10 přidal novou funkci XAML integration of DirectWrite downloadable fonts. Díky ní můžete nastavit font některého XAML ovladacího prvku na dosud nenainstalovaný font a DirectWrite jej automaticky stáhne na pozadí. Než se font stáhne, text bude zobrazen pomocí výchozího fontu. Navíc by měla funkce inteligentně stahovat pouze ty části fontu, které skutečně potřebujete, což je velká výhoda u velkých znakových sad, jako je Japonština, Čínština nebo Korejština. Stažené fonty jsou uloženy v systémové cache, aby mohly být znovu použity a to i jinou aplikací.

Tato novinka vypadá velmi užitečně, ale bohužel zatím není vůbec dokumentováná. Jediný zdroj pro ni je nyní ukázkový projekt XamlCloudFontIntegration v repozitáři Windows Universal Samples na Githubu. Tento projekt obsahuje tři fonty, které DirectWrite dokáže stáhnout a také PowerShell skript, který porčistí systémovou cache pro fonty.

Ukázkový kód pro tento článek si můžete prohlédnout a stáhnout na mém GitHubu.